švagor m nem [šva-, švo-; -or, -(e)r] manželov al. manželkin brat, sestrin manžel: Barbora wiznala, že Petr Polak, ffoyt nass, sswagr gey, dal trzy pruty role za gey diel otczyzny; sswagr jéj dal duom na rinku; (ŽK 1464); ( 1473); on sswagra sweho truhlu vylamal a s ney ssesdesate zlatych wsel (JAZERNICA 1554); poslal my mug sswager, brat mey zeny, od teg diewky dwa klobuczky (TRENČÍN 1610); ostatnj pribuznj z toho titulem sswagrou ctya, mužou brat mužowu sestru a sestrin muž bratowu ženu zowe (KoB 1666); affinis: sswagr; levir: mánžela bratr, manzelki bratr, aliqvi sswagr (KS 1763); k wam pratele, kmotrowe, kmotra, obraca se mrtwy swoger (SJ 18. st); -ský príd: venditor wyss specificovanu rolu bol zaconcambioval tež za swu vlastny rolu we sta tolaroch, wedla pokrwnosty sswagerskeg (ŽILINA 1658); ja som mu powjedal, šwagríčku, ga wam prypustjm z lasky šwagorskeg, ale nje, že by to už wasse wlastnuo malo bywat (DRAŽKOVCE 1759); affinis: sswagerský (DSL 18. st); švagrík, -íček dem: widawsse kona, sswagriczku, ak zdechne, nech tweg polowicza sskodi (LEHÔTKA 1671); múj milý švagrík, jaký ti ona má jazyk (ASL 1761); domu idúce a z gedním swím šwagrem sa stretnúce, ukazuwal radostně zisk svúg, který odpowedel, dobre, šwagričku (BU 1795)