funduš, fundoš i fundis m. (fúndus, funtoš) csl miesto, kde stojí dom; stavebný pozemok: Tavo to bolo s tema fundoší a to tag vizeralo, akobe voľakto retovau̯ (V. Lom MK); Sťeli bi zme si na funduši postaviď noví dom (Poľ. Kesov NIT); Vella starého stál dobrí fúndus (Trenč. Závada TRČ); Fundož mi jim dala, ta sebe vibudovaľi (Sobrance); funtoš (Rovňany LUČ); funďis (Ludanice TOP)
funtoš p. funduš
fundus m lat, funduš lat/maď práv 1. stavebný pozemok: Dangelowy dostal se oczow placz, kade jest funduz wsseczek (LIPTOV 1622); domj na panskich fundusiech (K. N. MESTO 1690 E); tu nakupenych fundušuw (V. ŠARIŠ 1773 LP); (pohorelca) z mehu fundušu na druhe pan prehnal (PODHORANY 1786 LP) 2. prostriedok, zdroj obživy, príjmy, majetok: takowé diurna a pridawky z regimentského fundusa se wyplacagu (Kur 1782); (ženu) chudobnu a žadneho wiziwenj fundusa nemagici (LIPTOV 1784); funduálsky príd patriaci k istému stavebnému pozemku: opatowske dwa funduse do dilu prissli Judithe a gestli by fundualskima zemany czastka gey newichazala, ostatne roli sa geg widagu (H. OTROKOVCE 1762)