pyteľ, -tľa, mn. č. -tle m. kraj. vrece (obyč. na múku), mech: Ukradli pyteľ zbožia. (Hor.) Brali pytle bielizne. (Taj.) Naberte vody do pytľov. (Hviezd.) Mušelínové rukávy boli nafúkané ani pyteľ. (Kuk.);
pytľový príd.: p-é sito (vo mlyne);
pytlík, -a m. zdrob. expr. vrecko, vrecúško: Vykrútila z rožka zástery pytlík. (Zgur.) Rozvážam pytlíky. (Kuk.)
pyteľ1 m. 1. i pytlík1 m. mlyn. textilná časť mlynského zariadenia (na koncoch nezošité hodvábne, jutové al. vlnené vrecko) na osievanie meliva: Keď bol dobrí piťeľ, aj múka išla pekná, hlatká (Tvrdošín TRS); A f kasňi bou̯ piťel, kaďe piťel išou̯ von, to sa volalo hrdlo (Prochot NB); Pitel búl ušití z hadbavného plátna, to virábali na Mijave (Dol. Súča TRČ); Na trece nasipaňe pres piteľ už išla predňa muka (Dl. Lúka BAR); žitní pitlík, išpánoví pitlík (Myjava); piťeľ (Opatovce n. Nitr. PDZ, Závadka n. Hron. BRE); pitel (Sobotište SEN, Siladice HLO); piteľ (Krivany SAB) L. chleboví pitel, chleboví pitlík (Myjava) - mlyn. plátenná časť mlynského zariadenia na osievanie chlebovej múky pri mletí; mele sa na pitel (Dl. Pole BYT), mledz na piteľ (Kys. N. Mesto) - mlyn. s preosievaním múky cez plátennú časť mlynského zariadenia F. aľe ci beha tot piteľ! (Bracovce MCH) - bez prestania hovoríš; zavri sebe uš tot piteľ! (Bracovce MCH) - buď už ticho!, stíchni! 2. obdĺžnikový obal na sypký a pevný al. kusový materiál, vrece, mech: Tag viviezľi sa do viňici sudi a piteľ, do toho sa hrozno sípalo (Hor. Strehová MK); Špagátoví pitel sa kúdelel (Kubrá TRČ); Žeňičko má drahá, pro Boha ťa prosím, strč ma do pitla! (Závod MAL) 3. menšie vrecko z pytlikárskeho plátna (na múku, na odtekanie tvarohu ap.): piteľ (Bytča); pitel (Bošáca TRČ) pytľový príd. v spoj. pitlová odráška (Vrbovce SEN, Myslenice MOD, Selec TRČ) - súčiastka v mechanizme starého vodného mlyna, vodorovné ramienko, ktoré prenáša trasľavý pohyb na osievací pyteľ; pitlová truhla (Hlohovec, Brezová p. Brad. MYJ, Selec TRČ) - doštená uzavretá hranolovitá nádoba, kde bol zavesený pyteľ na osievanie meliva
pyteľ2 i pytlík2 m. druh nočného motýľa: Keľo pitľikoh ľita! (Soľ VRN); piteľ (Dol. Rykynčice KRU, Baldovce LVO, Michaľany TRB, Ťahanovce KOŠ); pitlik (Švermovo BRE)
pytlík p. pyteľ
pyteľ m 1. vrece, mech: (:taky clowek:) musel in loco peccatorum stati, w pitel se oblecy, w prachu sedeti; co gsy čloweče? Pitel wsselike nečistoty gsy (SP 1696); gá sem mel w mém stade dwa weliké kozly, které sem ga zarazil a z kužy udelal sem kožene pitli (VP 1764) F. nepráteľ, který mňe ništ zlého a prátel, který ništ dobreho nečiňá sú s pitla gedníka (BE 1794) sú rovnakí L. pytlowé zwjre (BH 1798 zool) zviera z rodu kengura, Macropus 2. textilné vrecko používané v mlyne na osievanie múky: skrze pitel muka se pryosyewa (KoB 1666); we mline beha kamen na kameni, ktery skrze koleso obrácen býwa a ztyrá pres trychtýr (:nasypu:) wsypane zrno a oddeluge otruby, ktere spadagj do truhly od muky, prepchagjce pres pytel (OP 1685); na pitle remene mlinarske šyroke wibornegšie (B. BYSTRICA 1704); pitle tess zebi neboli s hrubiho platna; gestli muka biela skrz namissanj czerneg mukj anebossto mrcha hrubich pitlou sa mu zahubila (KRUPINA 1755) F. nechwal zbytkem, že na dobry ňekdo mele pytel, geden den ti ukaže, gaky byl twug prytel (GP 1782) o spravodlivosti; -ový príd k 1: pisse Cyprianus, že pytlowých kossel na holem ťele noseňj odpussteňj zasluhuge (PP 1734) zrebných košieľ pytlík, pytlíček dem k 1: torba, kobela, mošna, waček, mešyecz a pitljk (KoB 1666); pitliky z penezmy napln, zhromazdug, statky swe rozmnož (SK 1697); pytlyček plny jzopu teply na hlawu položeny remu zahany (HL 17. st); (mnísi) magu w rukawoch wacžky, tam magu pekne pitlicžkj a nich tabácžek wonawj (SNS 1786); penjze, genž sem prinesl na tau nesstastnau muzyku, wssecky my kdosy odnesl, nenechal mi nic w pitljku (BrV 1796); k 2: (:v mline:) pitlyky stare no 4 (L. JÁN 1683); muky pytloweg mysu; muki pitloweg na pučki a zasmačku (ŽILINA 1724); incerniculum: pytlik, w kterem se mauka pytluge (FO 1737); cribrum pollinarium: pytljk (KS 1763)