slepica -ce -píc ž. subšt.
slepica, -e, -píc ž. zastar. sliepka (J. Chal., Hviezd, Vaj., Kal.)
slepica ž 1. hydina chovaná pre vajcia a na mäso, sliepka zool kura domáca Gallus domesticus: rozumieyte o ptaczych zaplaceni: slepiczy ma zaplatiti, kaczyczu neb hus gednym penizem (ŽK 1473); Gelena slepice lapala a trawyla (HLOHOVEC 1592); Meglit poručyl na mne swug dum a dwanacte slepycz (LAMAČ 1665); try slepyce warene a pečene z lokssičkamy (CA 1676); slepice s bossporem (S. TURÁ 1726); slepica ma to prirozenj, ze na swe mlade ma starost (Káz 18. st); aby slepice dobre wegca nesli w teple ge drš (PR 18. st); x. pejor vi kodkodákajícé slepice, vi, aňi ňeznám visloviťi, čo ješťe (BR 1785) o hlúpych ľuďoch L. meleagrides: indyansstj kohautj a slepice (FO 1737) morky F. Buch chce wsseckich lidi spasiti, gich pod swima kridlama gako slepica kurata opatruge (MS 1758) starostlivo ochraňuje 2. samica kurovitých vtákov: krepelka slepice, bažant slepice, kurotwa slepice (PD 18. st); slepičí príd k 1: gduce do domu sem y sskrek slepyčy čul (LAMAČ 1665); pullarius: kuracy, slepičy (KS 1763); wezmi sadla slepicziho a pomazug sobge piski (LR5 18. st); slepička dem k 1: gallinula: slepička (KS 1763); ga mu zagaca wezmem do wreca, sstiri slepički a dwe kačički (Pas 18. st); gallina: slepička (PD 18. st)