pálenica ž
1. miestnosť, budova slúžiaca na pálenie, výrobu pálenky: palenica z kotlikom (ŽILINA 1666); s pytwora na dwur do palenyce sproste dwere (M. JÁN 1687); swedek do dwora wnjssiel a kotljk s ginssim riadom wen z palenjce do dwora wynesenj widel (ĎANOVÁ 1714); na nebespečnem miste zwaral paleno, w takeg palenici, kde kocha neni (B. BYSTRICA 1781); officina destillatoria: pálenice (PD 18. st)
2. žiarový hrob: lide starodawnj tela umrele palyly, odtud hroby palenice su rečene (KoB 1666); -ický, -ičný príd k 1: od palenickich kotlikou (TRENČÍN 1652 U2); palenicžny krow gest stary (NEMŠOVÁ 1691); pecz paleniczka (DUBNICA n. V. 1720); czo se doticze mlata a wipalkou palenickich (N. MESTO n. V. 1728); panstwy powino bude dat pgecku a priležitost paleničnu wistawit (ORLOVÉ 1740); wssetke beneficia, to gest piwowarnye, paleniczne kotly, kerczmy, mlyny, gatky se na arendu dagu (Kur 1785); -ička dem k 1: k tomu piwowar a paleničku w nowe wystawenu (ZÁTURČIE 1761); z paleniczky riad dala wipratat (BYTČA 1774)