ročný príd
1. týkajúci sa celého roka, určený na rok, trvajúci rok, majúci rok: brawczow rocznich wetssych y menssich No 16 (TRENČÍN 1658); oracž gest, kterj rolu dela, duochodkem roczneg urodi se žiwj (KoB 1666); chudobneho a mizerneho čloweka na geden rok wymazugj a wylučugj od ročneho platu (ŠARIŠ 1690); co též dosvečuge v ročnjch kronjkách Petrus Scargus, S. J. spisowatel (BT 1758); census: dúchodek ročny (KS 1763); dal gsem Sziklerowy za geho ročnu službu fl 4 d 18 (s. l. 1775)
2. konaný raz do roka, každoročný, výročný: na tito slavnosti ročnie, totižto Narozeni Pana Krista, techda i buducne vino pana velikomožneho davaji (poddaní) (BOJNICE 1614 U2); magy take magstrowe podle starodawneg obyčege rocny den držety, a to sycze tu nedely po Božym Tele (CA 1663); (cirkev) ustanowyla y ročnj den, na který wssech werných dussyček w očistcy zustawagjcých se pamatka wykonáwa (PW 1752)
3. mnohoročný, starý: (Renait) priložil chrbét k ročňejšímu stromu a v jednéj ruce proťi jedními meč, v druhej proťi druhímu švancaru krúťil (BR 1785); subst r-é [-ô] s ročný poplatok (pastierom): item pastierom (dali sme), kdj na rocžnuo wihnalj, 12 d; pastyerom meskym, kdy na ročnuo wyberaly, dalo se wyna d 16 (KRUPINA 1695; 1706); -e prísl k 2: priewoz gest tu, od ktoreho platiwagi ročne sstiri zlate (BUDATÍN 1629); unižene, pokornie prosime Vašu Osvicenost, žeby aspon nas račili jedneho každeho zanechat na tiech dvuch zlatych ročnie kantrovych peniezi platit (KUBRICA 1718 LP)