mladoženích -a mn. -si m. muž, kt. sa žení, ženích
mladoženích -cha pl. N -ísi G -chov m.
mladoženích -cha pl. N -ísi G -chov m. ▶ muž, ktorý sa žení al. má krátko pred svadbou, ženích: prípitok na zdravie mladoženícha; tancovať s mladoženíchom; pred sobášnou sieňou postávali mladoženísi s nevestami; Nevesta i mladoženích sa nezabudli prežehnať, keď sa poberali k oltáru. [A. Habovštiak]; Do večera sa zabávajú na dvoje: mladoženíchovi hostia u mladoženícha a mladuchini hostia u nej. [J. Fekete]
mladoženích p. ženích
ženích muž, ktorý sa žení • mladoženích • mladý zať: (mlado)ženích a nevesta • vyvolený: drží sa za ruku svojho vyvoleného • nápadník
mladoženích, -a, mn. č. -si m.
1. muž v deň svojej svadby, ženích;
2. kraj. v mn. č. mladoženísi mladí manželia v deň svojej svadby, mladomanželia
mladoženích m. (mladoženík) 1. čiast. strsl a zsl muž, ktorý sa žení, ženích: mladoženík sedev na pretku vella kočiša (Hlohovec); Mladožeňík moseu̯ mať zas halenu (Chocholná TRČ); Na večer sa išlo ku mladožeňichovi (Riečnica KNM), mladožeňích (Košťany n. Tur. MAR, Hor. Lehota DK) 2. v mn. č. mladí manželia v deň svojej svadby; mladomanželia: Mladožeňíci jedľi z jeniho taňiera (Lišov KRU); Keť sa mladožeňící zobraľi a ňemaľi ďe bívať, tag išiel chlab do Ameriki (Trstená); mladožeňíši (Dúbravka BRA)
mladoženích, mladoženík [-nn-] m muž v deň svojej svadby, ženích: gestliže pak geden nebo druhy pred anebo po swadebnjm weselj mladoženjchum obzwlásste z priteluw pokrwných dar odeslati vminjl, to státi bude na geho swobodné wuli (B. BYSTRICA 1723); od mladeg newesty k mladoženichowi zastup chodiewal z radostnikom (KLÁŠTOR p. Z. 1724); weno mladoženichowi se dawa (MS 1758); pohnúl sa z domu mladoženník (BR 1785)