vidly pomn. ručné náradie na konci s dvoma al. viacerými dlhými hrotmi: naberať hnoj vidlami • vidlice: prehadzovať vidlicami snopy
vidlica, obyč. v pl vidlice ž 1. nástroj, náčinie (s dvoma al. viacerými hrotmi) na napichovanie al. podávanie: wjdljcz sstworo, kopačze dwa železne (TURIEC 1686); swedkowa wjdela wydlicze nedelako dwjerecz dnu w sade na plot oprene (LACLAVÁ 1718); po nebosstik Janossowi Bazalowy (zostalo) widlicze zelezne dwoge, ril zelezny (s. l. 1730); merga et mergae: wjdly et wjdlice, s kteryma snopi skládagu (KS 1763); fuscina: wydljce (GrP 1771) trojzub, trojzubec (Poseidonovo žezlo) L. senné, snopové v. vidly, kt. sa hrabalo seno, obilie do kôp, snopov: styky 2, widlice snopowe 1 (TURIEC 1610); sene widlice železne (TURIEC 1768); hnogové v. vidly na naberanie a rozhadzovanie hnoja: bidens stercorarius: widlice hnogowé (KS 1763) 2. klin kovaný do tvaru U používaný na spevnenie al. upevnenie niečoho: z meskeho zeleza wydlicze troge do walu per d 6; widlicze z sweho zeleza vrobil, d 12, do walu studnj (ŽILINA 1610) 3. kuchynské náčinie, vidličky používané v kuchyni na napichovanie pokrmov al. vsádzanie hrncov do pece: trinast striebornych lyzycz, dwa pohare a gedny vidlicze strieborne (PARÍŽOVCE 1564); creagra: vidlice kuchinske (NP 17. st); riad kuchinsky widlicze zelezne (TURIEC 1757); házal (:služebnjk kňezúw:) ho (:másso:) do kotla, nebo zhrjwanég wodi, aneb do hrnca a to wssecko, co wyzdwjhal, wydlicama bral sebe kňez (KB 1757); creagra: widlice, widlički (KS 1763) L. v-e pecné používaná pri pečení al. varení na peci: gedna policza pre riad kuchinszky, widlicze zelezne peczne, šechtare dwa (TURIEC 1757) 4. rázsocha, mučiaci nástroj: furca: wydlj, wydlice, ssybenica, ssybeničny kúl, planyr; furcilla: wydlički, male widlice, ssybenjčka, planyrček, sosseckj (KS 1763); vidlička ž 1. dem k 1: wezmi čiste ssatky, ktere gsau gjž prane, wezmi ge na widličky a zapál nad mosaznau mysku a pust ge pomalu do misy (HT 1760); furcillo: z wydlickama wláčjm, pjchám, wyhazugem; fuscinula: wydličky (KS 1763); widlicke zelezne gedne (PUKANEC 1791) 2. dem k 4: furcilla: wydlički, male widlice, ssybenjčka, planyrček, sosseckj (KS 1763); furcinula: widličky, ssybenička (AP 1769) 3. dem k vidly pomn vec vidlicovito rozoklaná na konci do dvoch ramien a prispôsobená na nej. účel, obyč. súčasť nej. (prí)stroja: wydlyčzek k mussketom (LIETAVA 1633); aerumnulae: widlicky, gasličky (KS 1763); se gim (sviniam) za ten záhyb na pisku železná obručka kládáwá, na které gedno železko na způsob wydliček sylně přinitowané gest; (HRK 1772); furcella plurale: widličky (PD 18. st) 4. náčinie s niekoľkými hrotmi na napichovanie pokrmov: geden tanir, dwoge vidliczki a dwe lizicze (TRENČÍN 1580); widlički, czo maso nad ohnem vdie 1 (ORAVA 1611); striberne dwe lyziczky a gedny widliczky (s. l. 1625); fuscinula creagra: kuchinske vidličky (LC 1707); creagra: widlice, widlički (KS 1763); neházegte rukama, ani nožem neb wydličkau nessermugte (RPM 1795)