črenový príd.: č. zub 4. a 5. v poradí
črenový -vá -vé príd.
črenový -vá -vé príd. iba v spojení črenový zub ▶ 4. a 5. v poradí; chrup dospelého človeka má osem črenových zubov
črenový príd.: ľud. č. zub zadný zub, stolička, črenovec
čerenový p. črenový
črenový príd. (čerenoví, čereňoví, šrianoví, strenoví, trenoví) iba v spoj. črenový zub csl zadný zub susediaci s očným zubom; zadný zub všeobecne, stolička: Boleu̯ ho črenoví zup (Sebechleby KRU); Us sa mu pokazili šecki čereňové zubi (Chocholná TRČ); Ot toho zlého črenového zuba mi zabujnacelo celé líco (Červeník HLO); Bolí mia strenoví zup (Jablonové MAL); Trenove, to zadňe zubi (Dl. Lúka BAR); šrianovia zubi (Kameňany REV); čerenoví zup (Prievidza)
črenový, črenovný [čr-, str-], črenný príd L. č. zub zadný, stolička: dentes molares: črenowní (VTL 1679); črenownj, čelestnj zubowé (WU 1750); zubi tsrenné (DŽ 1752); molaris dens: strenowy zub (KS 1763); přednjch zubu slon nemá, ale črenowé gsau wyrostené (StN 1785)
strenovný, strenový p. črenový