ženích -a mn. -si m.
1. muž, kt. sa žení al. je pred svadbou; snúbenec: ž. a nevesta
2. kto sa uchádza o ženu, nápadník: mať ž-a, nájsť si ž-a
ženích -cha pl. N -ísi G -chov m.
nápadník kto sa o niečo, o niekoho uchádza • uchádzač: nápadník trónu, uchádzač o trón • pytač (uchádzač o ruku dievčaťa): mala veľa pytačov, a nevydala sa • ženích: nájsť si ženícha • hovor. štramák • subšt. šamster • hovor. zastar.: vohľač (Timrava) • vohľadník (Záborský)
ženích muž, ktorý sa žení • mladoženích • mladý zať: (mlado)ženích a nevesta • vyvolený: drží sa za ruku svojho vyvoleného • nápadník
ženích, -a, mn. č. -si (star. i -ovia) m. snúbenec, budúci manžel; slobodný muž uchádzajúci sa o dievča s cieľom sobáša: mať ž-a; Prišiel ženích a rodičia dali mu ruku dieťaťa svojho. (Kal.) Vybrala si s dovolením otcovým ženícha. (Vaj.)
ženích m 1. kto sa žení, mladoženích: cestus: pas panensky, ktery ženjch rozwazal na weselu za dawna; nuptus: ženjch; sponsus: ženjch (KS 1763); pjsen o ženjchowi a neweste (GrP 1771); nowa neb mlada newesta pekne se odiwa y ozdobuge, aby se zalibyla očam ženicha (GK 1779); miluge newesta zenicha, detj otca, matku proto, ze sa o nich staragu, gich žiwga, opatrugu (SQ 1781) 2. snúbenec, budúci manžel: epithalamium: sv. Bazil k temu nauča, aby sme sa wždy tak krasne zachowali, gak zasnubena stydliwa dewčyce pred swym ženychem (PP 1734); (panny) proto olege do lamp swich nezaopatrilj, že se vbezpečili, gakoby gesste zenjch gegjch prjti nemel (HRANOVNICA 18. st) L. nebeský ž. Pán Ježiš: nasse srdce Ženichu Nebeskemu mame zweriti (MH 1712); wim ga gednu zahradu welmi obzwlassnu a diwnu, w ktereg se sam nebesky zenich prechaza (SJ 18. st); -ov príd privl: thalamus: ženichowá komora aneb manželsky dum postelny (KS 1763)