úroda ž, úrod m 1. plody získané z poľnohospodárskeho pozemku: urod, kery gest na wynohradech, aby pan pereg wzal do prawa (TRNAVA 1579); (prosíme) aby nam hogne vrody zeme daty (Boh) racžyl (BAg 1585); netoliko urod již od niekolik let žadnych nemame, ale i lid vojensky, mezi nami již od trich let meškajici, znašime a chovame (VRBICA 1675 LP); w nassem krajy bylo leto prjliš suché, takže úrody jarneg sotwa se tolko zrodilo, gako wysgalo (P. ĽUPČA 1686); s vrody ozimneg pany matka swemu sinowy offeruge a daruwa sstiry sstwrtne (KRUPINA 1687); ja take, wedle poručeny, odsjlam urodu, nakolik se prj kterem magitj urodilo (RAJEC 1695); zeme, gako gsu poručene po mogeg smrty, které budu posgaté, chcem, aby urod mug sin s nich prigal (ZVOLEN 1742); chleby prwotjn su swaté chleby, ktere se s prwneg urodi peču a Bohu obetugu (SlK 1766-80); u nas je chotar neurodny, brehovity a tak vec možna neni, aby sa zeme mohli rok po roce žati, žadnehu urodu by a užitku nevydali a tak druha polovic musi sa zanehat na uhor (NAVOJOVCE 18. st LP); wčasnegssge zito sgate gistotnegssj urodu da, gako neskorssge sgate (PR 18. st) 2. zried krása: Gukundus, prerazení gég padol gég k nohám; cťila si bárdzeg čnosť, nežli úrodu i rozum; ňepowiňen sa techda žáden pre to frasowať, že ňema úrodu (:krásu:), ale ňech sa stará, abi bol čnosťliwí (DS 1795)