ded, deda p. dedo
dedo, deda, ded m 1. otcov al. matkin otec, starý otec: ta summa gma giti na dieda (ŽK 1469); brater wlasny dzeda Andrysoweho (ĎURČINÁ 1551); died trech syroth (ŽILINA 1557); Tomasskowiczou gyedo aneb stary otecz byl wzal wdowu Palussku (MARTIN 1754) L. otcowsky, materinsky deda (KS 1763) zo strany otca, matky 2. predok: newiďeli otcowé twogi y ďedowé, gak sa na zem narodili (KB 1756) P. atpn Deda (v Nitre 1111 CDSl); servus Ded (v Honte 1135 CDSl); x. tpn Niget (Neded 1113 CDSl); -ov príd privl k 1: ďedowa sestra (NP 17. st); -ko hypok 1. k 1: detko tyahne w diably wssetko (Z. DEDINA 1655); penize, ktere ditkam od dedka a matky pripadly (Kur 18. st) 2. bot ránhoj horský Sideritis montana: chlapyna ginače se gmenuge detko (HL 17. st) P. atpn Detk (Dedko 1289); -ov príd privl k 1: dedkowa stara stolycza (BYSTRIČKA 1725)