suk m
1. tvrdá uzlina v dreve, pozostatok konára na pni stromu, hrča: ossa ligni: twrdé suki drewa (KS 1763); stromy, které rowno rostu, ani mnohé suky neb haluze nemagu (PH 1770)
2. uzol, uzlík: on pak mnie pro ten messecžek poslal, ktery donesa ga, buducž zawazany na suk, odwazal sem przed nim (SKALICA 1676 E); nodum abstringere: uzel, suk rozwázati, rozwinuti, rozpogiti (WU 1750); internodium: suk, aneb uzel mezy hladkym, a rownym (KS 1763)
3. ozdoba v tvare uzla: mam ssablicku pri svem boku, na korde nekolko suku (KC 1791)
P. atpn Benio Suk (TRENČÍN 1520 SČL); súček m dem k 1: sauček: nodulus (PD 18. st) k 2: nodellus: sauček (ŽILINA 1679); nodulus: uzliček, súček; geniculum: kolenko, uzljček, suček; geniculo: uzlugem, uzljk, suček robjm; sučkugem (KS 1763)