popoludní [-lud-, -led-, -lad-; -ní, -nu] prísl v popoludňajšom čase, poobede, odpoludnia: když bylo ve čtvrtek popolúdni, potkali sme sie výše kláštera (LIPTOV 1529 E); pomimo togože kotla widel ho swedek wčasráno k Laziku gduciho a odtud se zase domow nawraczugiczeho popoludni (BYTČA 1690-94); ale lem som na vartu šol dopoladna a popoladnu som sebe najal na panske, lebo som se bal, že mi pan tak povedali, že i na vartu i na panske musi byc (BERTOTOVCE 1786 LP); gestli ho zaseges, (zrno) medzj nowom a splnom popoledny, nezroste ty w neg kukol (PR 18. st)