obuch m 1. kyjak, tĺk: take y samemu swedkowy krywdy činyl, obzwlasste gedneho czasu že ho w hlawu obuchom uderyl (TURIEC 1661); potom Daniš wirazal na sudie obuchom dno (TRENČÍN 1696); s teg pričyni (Adam Miko) uderil obuchom zozadku tohože magera w tilo (VALASKÁ 1701) F. abys nestal gak z obuchom otressteny (KrP 1760) o hlúpom človekovi 2. pritĺkacia plocha sekery al. valašky: wozar znowu na pitwornge dwere z welikou silou obuchom sekernim bil (HÔRA 1785); obušok [-ok, -ek] dem k 1: Hnida spustil hrach na zem a hnal ho z obusskem (SKALICA 1618 E); kteri bi walach do husscža aneb hor kozy ženuczy ze sekeru neb obusskom postižen bil (H. DRIETOMA 1698); (sluhovia) obussek wzaly Hrnczarowy (ADAMOVCE 1715)