hrebíček m.
1. záh malý klinec na pribíjanie al. obíjanie rozličných drevených predmetov: Takí malí hrebíček potrebuju na pribiťí papundekla (Skalica)
2. zsl lúčny aj záhradný voňavý kvet s dlhou tenkou byľou a úzkymi listami, bot. klinček (Dianthus): Ale voňajú ti vaše hrebíčki! (Prosné PB); Každí ze staríh dostal hrebíček a asparád ovázaní mašličkú (Skalka n. Váh. TRČ)
L. rítkí hrebíček, hustí hrebíček (Rozbehy SEN), polňí hrebíček (Kunov SEN), gabatí hrebíček (Mor. Lieskové NMV), tureckí hrebíček (Bošáca TRČ), kamenní hrebíček (Mor. Lieskové NMV), cigánski hrebíček, panskí hrebíček (Mor. Lieskové NMV), svatodušní hrebíček (Bzince p. Jav. NMV) - rozličné druhy klinčeka
3. čiast. strsl, zsl, obyč. mn. č. voňavé korenie, klinčeky: Ke_dzaváram sliuki, dávan do ňíh zo dva hrebíčki (Návojovce TOP); Ňezabuňňi daď do tíh ringlód aj hrebíčki! (Chocholná TRČ); Hrebíčkú aj ceu̯ú škoricu dám do vareného vína (Kunov SEN)