írek, -u m. (maď.) zastar. pozemok zdedený od otcov, dedičstvo: Šuoňavy nie sú írekom Šoudovcov, ale majetnosťou spišskej kapituly. (Kal.)
írek m. (jirek, jérek) zastar. dedičstvo; zdedený pozemok: Do ireku prevzau̯ (Drábsko RS); írek (Prievidza) F. prsťen mu dala na jérek (Kalinovo LUČ), zostáťi ta na jirek (Ozdín LUČ) - navždy
jérek p. írek
jirek p. írek
erek p. írek
írek [(j)í-, (j)e-, o-, u-, úrok] m maď práv 1. trvalé vlastníctvo, dedičný nehnuteľný majetok: wlasnj kupeni erek (BÁTOVCE 1534) L. na í., na í. í-ov, í-om, í. í-om natrvalo, navždy, dedične, do trvalého vlastníctva, v trvalom vlastníctve: Krisstof Gutth kupil zem na gjrek (S. ĽUPČA 1579/ 1767); sahradu erekom predal (BÁTOVCE 1593); dawam luczku na orek (S. HRHOV 1595); pani Eszterháska dostala zwolensky zamok na urek (B. BYSTRICA 1676); dwa dielike ocziku yrek yrekom y detnim detom (T. POLE 1677); (vinohrad) urokem predala (KALNICA 1679); (vinicu) kupil na gerek sebe (BÁTOVCE 1682); vjnica bude na yrek yrekou moga vlastna (KRUPINA 1694); materinský, otcovský, otný í. dedičstvo po matke, po otcovi: urek materinskj (LIPTOV 1668); z ocowskimi yreky; mug wlastny yrek otny (KRUPINA 1690) 2. hospodárska usadlosť s príslušným majetkom: urek gak urečity tak y zalozny (ZORKOVCE 1688); neslissal, žebi od dakoho gedneho peniza bily wzaly na swug urek (IVACHNOVÁ 1736) zaťažili svoj majetok pôžičkou; urek na pana dedičneho pripaduge (KLÁŠTOR p. Z. 1733); pustý, spustatilý í. opustená usadlosť: devet irekou spustatilych (SIELNICA 1773 LP); zaugjmanj pustych irekow (PONIKY 1792); íreček [í-, ú-] dem k 2: zmlowa o vreczek (SLIAČE 1589); dedicž ureczka (V. KUBÍN 1684); cžo se dotjče yrečku anebože očjžnj (HNÚŠŤA 1722)
jerek p. írek
úrek p. írek
úrok p. írek