brvno [be(e)v-] s hrubý kus dreva, klada; okresaný kmeň stromu: nass spolusused mel sud a neyake brwna (ŽK 1463); k stawany kupowal sem brwna (MOŠOVCE 1563); dano od prywezeny porezanich brwen (TRENČÍN 1586); do hory chodili sme na drewa, ano y brwna rubati (P. LEHOTA 1625); trabes: tram, brwno, tlusté drewo; tigillum: brwno gakekolwek k staweňu (KS 1763) F. wydyss mrwu w oku bratra sweho a brewna, kterež gest w twem wlastnjm oku, neznamenass (CS 18. st) prehliadaš svoje veľké chyby; brvnový, brvenný príd urobený z brván: plty brwenne ((BYTČA) 1605); plt prywezli brwenu k potrebe meskey (ŽILINA 1610); koncža parkanu masstalky brwenne (DUBNICA n. V. 1720); trabicus: tramowy, brwnowy (KS 1763); subst b-é s adm poplatok odvádzaný miesto brván: brweneho dawagy spolecžne f 14 d 40 (K. N. MESTO 1690 E) P. tpn montem Berveno Haradistye (v Turci 1263 VSS); brvience [-ce, -čo], brvienko [-ven] dem: brwiencza prywezly (ŽILINA 1610); brwienecz sme bili narubalj (P. LEHOTA 1625); brwyenco na zapjeranje kotlaroweg chiže (ŽILINA 1693); trabecula: tramček, brwenko (KS 1763)